Doupě
doupě
[ štěky ]
[ chyby ]
[ kontakti ]
[ gezichty ]
[ fotky ]
[ ankety ]
[ články ]
[ registrace ]
Žádný jiný Vlk
tady teď nepobíhá
Přidej se k nám! Nemusíš mít hebkou srst, nemusíš si denně pilovat drápky - hlavně nebuď studený čumák!
Co takový Vlk dělá? Vyje a štěká ve fóru, hrdě ukazuje svoje fotky a obrázky a kritizuje je ostatním. Předvádí se v kádrovém profilu, pečuje o vlastní doupě a za naší smečku by položil mordu na špalek.
Takový je Vlk!
To se tak stává, když jeden je cvok do motorek a nenachází v této zalíbě dostatečně uspokojení v kruhu rodinném, že si najde partu podobných individuí a přidá se k nim. Každá taková parta ovšem mívá jednoho toho hlavního - tahouna, kterej obětuje čas a úsilí a vymýšlí plány, svolává lidi a vyjížďky a pak ještě dělá ze všeho dokumentaci. I já jsem předloni na takovou partičku tady z okolí narazil. Jenže ouha, i tahoun téhle party měl doma svou lepší polovičku a zanedlouho měli spolu svou ještě lepší třetinku (pro ty co nevědí - dítko). Následky podobných přírodních pohrom bývají katastrofální - jednomu přestanou chodit zprávy že se tehdy a tehdy jede tam a tam a smysl jeho života se začíná ztrácet v nedohlednu.
V nastálé situaci nezbývá než zašátrat v paměti, pročíst celý telefonní seznam mobilu, zkontrolovat na koho všeho má jeden ajsíkjů kontakty a kontaktovat. Kontaktovat členy jiných part a skupinek, které zná. Takové byly vlastně už jen dvě. Ke jednoho zděšení se ovšem zjistilo, že první parta z motorek přesedlala na čtyřkolky (děs, že). Druhá sice stále funguje, ale ne vždy má člověk chuť jet na vyjížďku až do jižních Čech (a když ji má, tak ji nemá jeho lepší polovička).
Zbývá poslední řešení, náročné na čas, nervy a domácí pohodu. To se pak vymyslí trasa vyjížďky, udělá se plánek, tabulka, všechno se to dá někam na web a pak už se jen píše na motorkářská fóra. První pokus nebyl tak úplně marný, sešly se čtyři stroje a šest lidí. To si pak jeden řekne, že to možná není špatný nápad a zkusí to znovu.
Tak se stalo, že na sobotu 28.4. byla svolána vyjížďka "Za žrádlem do Polep". Ještě dřív než se vyrazilo tak bylo jasné, že do Polep teda ne. Hodně účastníků i neúčastníků referovalo, že motorest v Polepech už nevaří jako kdysi vaříval. Proložena byla tedy konzumace chleba našeho vezdejšího a dalších poživatin do Křešic u Litoměřic a plán byl hotov. Vyrážet se mělo v 11 hodin od děčínského Tesca. Tak se pak jeden v klídku doma chystá, když tu mu krátce po desáté pípne zpráva. "Čus, tady Milan, jsem u Tesca a čekám". Zdá se, že se daří. Když dojíždím k Tescu, není tam jen Milan, ale i další dva čopři s posádkama. Vzhůru do sedel a jedéééém! Hned na výjezdu z parkoviště se před nás zařadil motoofrouďák, jak se později v Ústí ukázalo s cílem sabotovat naši cestu.
Takže teď jedou čtyři čopři (a jedno enduro)
V Ústí uhýbáme na nový most na střekovskou stranu. Endurák pokračuje rovně a málem s sebou strhává Evžena. Naštěstí omyl je včas zpozorován a Evžen nachází tu správnou cestu. Za mostem na benzínku, nikoho tam neočekáváme ale v plánu zastávka byla, tak co kdyby. A ejhle je to tak, další čopřík před u lavičky a majitel v klidu popíjí a čeká na nás. Zastávka... a jede se dál.
Teď ovšem už pět čoprů (a žádný enduro)
V Litoměřicích jen letmo lízneme benzínku kousek od hlavní, o jejíž existenci do té doby zřejmě jen málokdo tušil. Co je na ní tak důležité? snad je to, že se tam na nás
přibalil šestý čoprák (no dobře, pro rýpaly spíš cruiser)
a hned pokračujeme dál. Na konci Křešic zajíždíme před motorest, sesedáme, zabíráme dva venkovní stolky a začínamá objednávat. Když tu co to? Brumlání jakési povědomé a za chvíli do dvora vchází neznámý, ovšem podle zjevu a vzhledu kolega. Přisedá, pojí, a přidává se na zbytek cesty do pekel. Evžen s partnerkou ovšem musí domů vyvenčit čoklouna, takže dál nás jede sice opět šest,
ale s novým, již sedmým strojem v sestavě.
Při průletu Polepama se na kolonu (nutno dodat že po přečtení esemesek před odjezem z Křešic plánovaně) přibaluje
osmý stroj kategorie čopr&krujzr.
V této sestavě si to krásnou krajinkou valíme na Sukorady a Dubou, sem tam někoho vyděsímě, sem tam potěšíme. A z Dubé už může být cíl jediný, jsme příliš blíko Pekelným dolům než abychom je minuli. V Dolech se nám ztrácí Míra, co se přilepil v Polepech, ale zase aspoň na pokec se vrací z Lípy Evžen. Ve čtyři nasedáme zpátky do sedel. Pár mašin nám
v pekle odtálo, a proto se na Benešov a Děčín valí lavina už jen pětičlenná.
Za necelou hoďku už je jeden doma, vyjížďka končí a jeho motorkářská touha je pro ten den trošku ukojena a pro dny další naopak posílena.
Nebudou to s námi mít naše polovičky lehké - a dobře jim tak.
komentáře (0)
starší články »